Vztahy a láska a vnitřní boj

Není nic složitějšího než vyznat se sám v sobě! Vztah JÁ k JÁ! Jak to mám? Jak to cítím, prožívám, vidím, slyším? Jak to chutná? Co s tím udělám?

Jak naložím sama se sebou v té či oné situaci? Jak se umím o své veškeré potřeby mé duše postarat? O mé tělo! Mysl?! O každou mojí drahou buňku mé kouzelné bytosti.

Teď! Teď se koupu ve zmatcích. Znám určitá pravidla. Pravidla života. Rozum se chopí situace, dovolím mu to, protože vím, že má momentálně rozervaná duše neví, co s tím – JSEM OKOUZLENA JEDNOU BYTOSTÍ. Toužím s ní být. Zmatek. Zmatky! Rozum! Rozume! Rozume? Co uděláme? Topím se v sobě. Na chvíli! Houpu se! Nahoru! Dolů… Klid!  Rozervanost… Blázínku! Slyším hlas uvnitř! Nic není jen tak! Vně někam směřuji. My někam jdeme… jsme zkoušení… chci… toužím obstát… před VŠEMI… před SEBOU… ZKOUŠKA… klid… je to jen ZKOUŠKA. Pomůže mi tato nevědomost…? (vím, na chvíli ano… houpu se sem a tam).. Otvírám srdce. Toužím rozpustit se láskou… riskuji… pláču… a doufám… běžím vstříc osudu… zkoušce… 

Dokážu být nad situací? Umím si v čekání užívat radostí života? Barev!? Různorodost!? Úžasnost života? Krás? …neulpívat… nevytvářet iluze…? Nedoufat ve šťastný KONEC, ale počkat co mi přinesou. Být OTEVŘENÁ, PŘÍSTUPNÁ, TVŮRČÍ… SCHOPNÁ PŘIJMOUT ZMĚNU… ŽIVOT… takový JAKÝ JE… přijmout CO MI PŘINÁŠÍ… bez bolesti… učím se… JSEM ZKOUŠENÁ… stejně jako MY VŠICHNI…

Být UPŘÍMNÁ. UPŘÍMNÁ K SOBĚ. ZMATEK… ZMATKY.. KLID… VŠE JE V POŘÁDKU – ÚŽASNÁ FORMULKA, PŘI BLÁZINCI V DUŠI… vše je v pořádku, vše je, jak má být… vše je v pořádku…

ZKLIDŇUJI SE A VĚŘÍM… dívám se, co jiného mi život nabízí a sáhnout po tom… užít si RADOSTI a ČEKAT… NEŘÍDIT… PLYNOUT… SPLYNOUT.

Jsem TADY a TEĎ… je mi dobře… je mi krásně… díky… díky… díky.

Blázínku! 

Hodně štěstí…

Článek byl uveřejněný v rámci Literární soutěže.