Zdravý Silvestr

Moje drahá polovička je moudrá žena a jsem rád, že ji mám. Protože nebýt jí, jak jenom bych zpustnul, podlomil si zdraví, zničil si život… Jsem rád, že ji mám, protože je mi studnicí věčné inspirace, jež mi nedá padnout na samé dno…

Konečně odešla na kus řeči k sousedce. Konečně jsem jí sešel z očí. Uf! Prostě moje žena má někdy neskutečné nápady, a je s podivem, že mě z těchto jejích vizí ještě netrefilo.
Vždyť vezměte si jen posledního Silvestra. Obchody praskaly ve švech a lidé nakupovali jako smyslů zbavení. Nákupní košíky přetékaly tu sladkým, tu tučným, tu lihuneprostým, tu něčím zhotoveným na přepalovaném tuku, tu něčím cholesterolem oplývajícím,… Prostě všichni široko daleko se chystali k tradiční důstojné nebo tradiční nedůstojné oslavě spojené s příchodem nového roku.

Kdežto jak se všichni v obchodě dívali na nás dva! Tedy hlavně na mě! Protože u ní snad bylo při její postavě možno usuzovat na nemoc související s metabolismem, v důsledku níž její pohublé tělo nebylo schopno dost možná přijímat nic jiného než toto. Kdežto po jejím boku já, osoba vážená (pomalu při každé návštěvě lékaře), zdravím a sádlem překypující, a toto…
V našem košíku byly jen samé zdravé složky. Ovoce, zelenina, nějaké (nes)müsli, mléko, jogurt, kefír a jako třešínka na dortu jedno nealkoholické „šampaňské“.

Prostě si moje drahá polovička usmyslela, že už jsem toho nezdravého snědl o Vánocích dost, a asi měla pravdu, protože si tenkrát velice bedlivě dělala čárku, kdykoliv jsem uzmul kousek „nezdravého“ pečiva. A co čárka, to zpočátku vyčítavý a později přímo zlý pohled.

Na Silvestra jsem měl ono zvrácené hodování vánoční odčinit.
A vskutku udělala vše pro to, aby byl náš Silvestr ve zdravém stylu. Včetně toho, že mi už pár dní předem zatrhla kapesné a v den D zabavila moje porcelánové prasátko s uspořenou padesátikorunou, abych se snad nemohl nezdravě nafutrovat někde jinde.

Silvestrovská tabule vypadala podle toho, co bylo nakoupeno. Byla pokryta hostinou, jež měla podle nejnovějších poznatků lékařské vědy být tím nejvhodnějším z nejvhodnějšího. Byla tak zdravá, až z toho člověk dostával nezdravou barvu ve tváři.

Půlnoc se přiblížila a my konečně mohli počít hodovat. Jenže… vlastně nemohli. A na vině byla právě tato strava.

Protože mléko jaksi zkyslo, v kefíru plavalo něco, co v něm ani podle znaleckého názoru manželčina plavat nemělo. Jogurt měl být plný ovoce, jak je však v supermarketech tak častým úkazem, byl plný maličkých šedivých ostrůvků. Mandarinky po oloupání tekly a vydávaly nemandarinkový odér, v jablkách to po rozkrojení „žilo“, po salátu se plazil jistý zahrádkáři nemilovaný tvor nevlastnící domeček, cibule byla uvnitř prohnilejší než politická reprezentace našeho státu…

Prostě Silvestr se nakonec vydařil. Nezbylo totiž než oslavit ho v restauraci, kde k nepotěše mojí manželky nebyli blázni do zdravé výživy. A tak jsem jedl, pil a hodoval, dobrou vůli měl.
Zatímco manželka si při pohledu na toto mé počínání udělala tolik černých puntíků, že mě nejspíše příštího Silvestra v zájmu mého zdraví nechá umřít hlady.