Halucinogeny v rostlinné podobě

Intoxikace látkami rostlinného původu vyskytující se na jedinečných stanovištích různých kontinentů plných skvostných tajů.

Modrý leknín je přenádherná kvetoucí rostlina z vodní říše, která se pyšní atypickými rozměry. Listy patřičně zastiňují vodní plochu, neboť se jedinečné vznáší na hladině. Tato část letnímu má charakteristickou oválnou podobu. U ní lze ještě podotknout zajímavého štítnatého provedení. Na jejich spodní straně se nachází různě velké skvrny purpurového odstínu. Listy mívají obvyklý průměr okolo patnácti centimetrů. Oslňující bledě modré květy s bílým středem v matném efektu vyrůstají na dlouhých stvolech. Kořeny leknínu se nachází hluboko pod vodou.

Modrý leknín považují obyvatele Egypta za posvátnou rostlinu, která se v dávných dobách těšila velké oblibě. Na základě vědeckého zkoumání dochovaných nástěnných maleb bylo zjištěno, že lekníny se hojně používaly při jistých rituálech pomáhající zesnulému k přechodu do posmrtného života. Tyto rostliny se ovšem využívaly také při jiných příležitých, jako byly tradiční oslavy. Kupříkladu lze je také spojovat dle určitých písemných dokladů s náboženským obřadním či lidovým tancem. Nelze si nevšimnout z tajemných papirusů, že leknín z rodu Nymphaea sloužil ve starověkém Egyptě taktéž k medicínckým účelům. Tehdejší lékaři se uchylovali k ryze přírodním produktům, jako byly výtažky z této rostliny. Ty působily jako účinný detoxikant anebo prostředek proti zácpě. Tyto naturální produkty se využívaly k léčbě řady jiných nemocí.

Modrý leknín pro svoje halucinogenní účinky se užíval jako opojná droga. Z listů se připravovalo kuřivo. Nebo se tyto části ponořovaly do vína. Z jednotlivých velkých květů se vyráběl dokonce zkvašený nápoj.

Dodnes jsou k mání leknínová tonika, extrakty v práškové či kapslové podobě. Sehnat lze i drcené květy. Z čerstvých či sušených částí leknínu lze snadno a rychle připravit lahodné čaje. Například extrakt této rostliny dodá vínu osobitou chuť. Na trhu se dá běžně obstarat i leknínové vykuřovadlo.

Nejvíce psychoaktivních složek obsahují květy a poupata leknínu. Z aktivních látek lze namátkou jmenovat přírodní alkaloidy, jako je nuciferin či apomorphin.

Vedlejší účinky této drogy se u člověka objevují do třiceti minut dle způsobu užití. Projevy tzv. nástupní fáze se velice shodují s měkkou drogou zvanou marihuana. O dalším stádiu lze prozradit, že je unikátní. Tato droga má na svědomí euforizující a uklidňující účinek. Pokud si člověk vezme větší dávku, pak se u něj jisto jistě objeví lehčí forma halucinačního stavu.

Zástupce vodních rostlin s psychoaktivní složkou

Další halucinogenní drogou je druh leknínu Nymphaea ampla z čeledi leknínovité. Jde o velmi starou rostlinu, které se daří v místech s mírně tekoucí vodou. Nevadí jí ani vodní plochy s omezenou cirkulací. Tuto rostlinu v našich končinách známe pod označením leknín bílý. Ten roste nejenom v evropských zemích, ale i v severní africké části a na asijském kontinentu. Stručně řečeno je to vytrvalá bylina, která okupuje vodní plochu na Kavkaze a mnoha jiných územích. Tento druh leknínu preferuje hlavně prosluněná stanoviště.

Rostlina z rodu leknínu se vyznačuje mnohočetnými květy v bílém zabarvení. Ty disponují extra dlouhou okvětní stopkou, která vyčuhuje nad hladinu. Květy mají v průměru přes sedm centimetrů. Některé exempláře mohou dosahovat skoro dvacet centimetrů. Ty jsou vybaveny zajímavě řešenými žlutými tyčinkami. Ty dosahují zhruba centimetr a lze je tu napočítat minimálně padesát. Maximálně jich tu může být až skoro dvě stě. Plodem bílého leknínu je tobolka, ve které se ukrývá spousta semen. Zato o leknínových listech s řapíkatým, vejčitým až okrouhlým vzhledem lze říci, že vyrůstají z mohutného oddenku. Na listech lze postřehnout nápadnější zubaté detaily a to přímo na okraji. Kořen je zapuštěn do bahnitého povrchu. Tato zásobní část rostliny dosahuje délky cca sto centimetrů.

V mayské kultuře našla tato rostlina četné využití. Obyvatelé tamějšího světa ji používali při spoustě rituálních praktikách. Stejně tak s ní pracoval nejeden mayský medicinman.

V květech rostlin rodu Nymphaea je obsaženo několik význačných alkaloidů. Z této skupiny je možné náhodně uvést nornuciferin, apomorphine a nuciferine. V určité koncentraci se tu nachází i psychoaktivní účinná látka nymphaein a nupharin. Dodnes se tato část rostliny používá k navození relaxačního stavu a zážitků s euforickým rozšířením vědomí.

V současné době si lidé mohou pořídit vonný olej v praktické lahvičce o objemu deseti mililitrů. Tento produkt slouží do aromalamp. Ve speciálních obchodech mají k dispozici také balíčky se sušeným bílým leknínem. Z těchto květů si lidé mohou snadno připravit afrodiziakální nápoje. Pro příznivce této rostliny jsou k mání i semena.

Rostlina s halucinogenním účinkem zaplavuje lokality s příhodným vlhkým prostředím

Chrastice rákosovitá je houževnatá travina z řádu lipnicotvarých, která se v přirozeném ekosystému vyskytuje na vyhraněných místech v Evropě, severním cípu Ameriky či Asie. Do některých krajin byla tato robustnější rostlina zavlečena díky činnosti člověka. Jde zejména o oblasti jižní části kontinentů. Dostala se i do jedné z nejmagičtějších zemí, která je pověstnou rozmanitostí a panenskou krajinou. Tou je právě Nový Zéland. Dokonce se tato tráva z rodu chrastice objevila na úžasném exotickém místě, jež láká každoročně tisíce turistů. Ty se na Havaj přichází bavit, sportovat, poznávat zdejší kulturní dění či jen tak relaxovat.

Chrastici rákosovitou je nejčastěji možné spatřit v krajině poblíž nějakého vodního toku. Může jít například o nádrže, mělké mokřiny s rákosovitým porostem, zamokřené pastviny a lesy s mokřaditým terénem. Tu a tam tato rostlina vyroste i u moře. Preferuje hlavně zeminu s dostatečnou organickou neživou složkou. Tyto půdy mohou být písčitohlinité nebo skalnaté. Tento druh trávy nepovrhne ani jemnozrnnou strukturou povrchu.

Rostlina rodu Phalaris vyniká silnými stébly. Ty jsou lesklé a vztyčené. Běžně dorůstají výšek padesát centimetrů. Ideální podmínky pro růst této rostliny umožňují, že stébla budou mnohem vyšší. Tato část vyrůstá z adekvátních kořenů. Ploché listy mají tmavě zelené probarvení. Vyznačují se zašpičatělou plochou lupenité části listu. Spodní část listu obepínající stonek dominuje těmito vlastnostmi: hladkostí a úzkým profilem. V některých případech dolní listy jsou o malinko drsnější. V období květenství se objevuje lata. Ta postupně získává načervenalou barvu. Plody této rostliny tvoří unikátní obilky.

Tato tráva se využívá jako droga, která způsobuje intenzivní podobu elementární zrakové halucinace. Tento průběh má však krátkodobý charakter. Vedle toho se lze setkat i s dalšími příznaky otravy, jako je snížená funkce svalové koordinace. Součástí intoxikace jsou i krátké svalové záškuby doplněné o lehčí křečové stavy. V další etapě postihuje člověka nevolnost. Nakonec upadává do velice neklidného spánku.

Droga z této trávy disponuje alkaloidy. V popředí vědeckého zájmu stojí halucinogenní látka zvaná bufotenin, tryptamin, 5-Me-DMT a DMT.

Početné rostliny z řádu pandánotvarých

Jedním takovým druhem je stromovitá rostlina z čeledi pandánovité. Pro ni je typická kulovitá podoba kořenového systému. Listy těchto stromovitých rostlin mohou měřit přes čtyři metry. Zpravidla se z jejich vláken vyrábí jedinečné kvalitní produkty, mezi něž se řadí různé formáty papíru, rohože a lana. Nicméně tento materiál také slouží v těchto bohabojných končinách jako báječná krytina. Tato rostlina je obdařena četným květenstvím. Bezobalné květy na první pohled vypadají jako jakási nepravidelná koule. Ta je navíc velice těžká. Plod se vyznačuje dužinatou strukturou.

Domovinou Pandánu jsou tradičně tropické oblasti afrického kontinentu. Tomuto druhu rostliny se však velice daří v relativně teplém evropském klimatu. Většinou jej mohou zahlédnout turisté hodně blízko krásných lokalit s mořským pobřežím, popřípadě na území prosycené solnou vodou.

Takový ořech ukrývá halucinogenní látku (DMT). Tyto plody se užívají ve větším množství a navozují stav, který lze popsat jako bezmyšlenkovité a zkratové chování.

Keřová bylina z čeledi lilkovité

Duboisie je ve své podstatě druh vytrvalé keřovité rostliny, která se vyskytuje převážně na australském kontinentu. Jde hlavně o sušší oblasti. Roste také v ostrovní zemi v jihovýchodní Melanésii. Standardně dosahuje výšky okolo čtyř metrů.

Na tomto druhu keře vyrůstají eliptické listy, jež jsou užšího formátu. Ty v sobě ukrývají látky v podobě nikotinu, hyoscyaminu, skopolaminu či nor-nikotinu. Koncentrace těchto složek se velice různí od jednotlivých lokalit.

Květy jsou atypické s bílým až krémovitým probarvením a mají zvonkovitý vzhled. V rozpuku lze zahlédnout fialové pružky se žlutými prašníky. Duboisie má početné květenství a její plod tvoří drobnou bobuli s fialově černým zabarvením.

Australští domorodci od pradávna využívají listy této rostliny. Jako první je musí vhodně upravit, aby tuto drogu mohli vzít do úst. V opačném případě by pro ně byla prudce jedovatá. Právě předpřipravená forma drogy vyvolává v lidském organismu nejenom halucinace, ale i spontánní vzrušení.