Otrava přírodními halucinogeny

Na evropském kontinentu se nalézá široké spektrum přírodních halucinogenů. Ty však nelze nikterak regulovat. Z tohoto důvodu se tyto verze drog může pořídit kterýkoliv člověk. Většina přírodních halucinogenů se užívá jako drogový experiment. Člověk některou látku jednoduše vyzkouší na sobě a zjistí jaké má účinky a následně se pak k ní už nenavrátí. V ojedinělých případech ji může užít znovu. Mezi uživateli halucinogenů jsou i tací, kteří upřednostňují rekreační užívání v prostředí různých společenských akcí. Právě tito lidé zastávají určitý životní styl, který se v určitém věku mění. Do této skupiny spadají hlavně mladí lidé, kteří si chtějí užít nejednu taneční zábavu. Vedle toho jsou tu jedinci, kteří mají potřebu na těchto akcích fungovat úplně na doraz. V neposlední řadě lze uvést poslední skupinu uživatelů halucinogenů. Tito lidé převážně jsou závislí na jiném druhu látek, nicméně si nějaký ten halucinogen občas dopřejí. Stručně řečeno považují jej za určité zpestření.

Lysohlávky

Jedním takovým halucinogenem jsou právě lysohlávky. Jde o unikátní houby rodu stopkovýtrusných. Tuto přírodní podobu drogy znali lidé před mnoha tisíciletími. O těchto houbách se na našem kontinentu začalo mluvit kolem roku devatenáct padesát šest. Lysohlávky byly podrobeny rozsáhlým výzkumem. Zatím se podařilo popsat přes sto druhů lysohlávek. Na našem území jich roste až několik druhů. Vedle lysohlávky kopinaté sbírají lidé také lysohlávku tajemnou, moravskou či českou. Češi mohou narazit velice zřídka na lysohlávku modrající nebo lesní. Všechny tyto houby se užívají perorální cestou.

O lysohlávkách je známo, že rostou téměř všude. Nejčastěji narazit na ně mohou lidé v lesích. Spatřit se dají také na stráních, v travnatých plochách a mechových podhoubích. Jedná se o poměrně drobnější až středně větší houby. Ty obsahují účinnou složku zvanou psilocybin a psilocin. Tato sloučenina působí v lidském organismu nepředvídatelným způsobem. O jejím účinku se lze snadno přesvědčit. Nicméně se dá s jistotou říci, že úroveň účinku je naprosto závislá nejen na podané dávce, nýbrž také na momentálním zdravotním stavu a psychickém rozpoložení daného uživatele. Psilocybin začíná působit zhruba do třiceti minut. Jeho vrcholná váze nastupuje zhruba do hodiny a obvykle trvá nějakou dobu.

Tato droga má na svědomí vysloveně nutkavé zívání, nevolnost, rozšířené zorničky, pocity náhlého chladu či tepla. Člověk musí absolvovat častější návštěvy na záchod. Může jej také potrápit rýma a nadměrné slinění. Navíc se dostavit mohu bolesti hlavy.

Již při dávce třech miligramech zažívá uživatel lysohlávek několik příznaků. Zaprvé člověk vnímá jinak barevně své okolí. To spíše vidí v jasnějších barevných odstínech. Hudba může pro něj v tuto chvíli případ mnohem zajímavější. Dostavuje se i u něj divné šimrání v břiše.

Po požití více než tři miligramy této drogy je člověk schopný vnímat intenzivněji barvy a obrysové linie. Na každodenní předměty se dívá z jiného pohledu. Najednou se ocitá v jiné dimenzi, neboť okolí kolem něho se rozpohybuje. Pokud jedinec zavře oči, připadá mu jako by viděl geometrické útvary v dvourozměrném světě. Prostřednictvím této zvýšené dávky dochází u člověka ke krátkodobé poruše paměti, též i k přílivu enormního abstraktního myšlení.

Při ještě vyšší dávce se u člověka projevují halucinační stavy a smyslová synestezie. Osoba značně intenzivněji vnímá své tělo i okolí. Člověk v této fázi není schopen žádného pohybu ani řeči.

V případě že jde o silnější dávku této drogy, pak uživatel se potýká s niterným prožíváním prožitků. Dále lze dodat, že věci k němu promlouvají. Takový člověk přestává vnímat skutečnou realitu. Nachází se v prostoru, kde pro něj čas není důležitý.

Za pomyslnou hranicí lze považovat dávku kolem padesáti miligramů. Lidé mají pocit, že čas je pro ně nekonečný. Samozřejmě potýkají se stavem, jenž je pro ně nový. Lidé by neměli překračovat maximální stanovenou dávku (sto padesát miligramů).

Při těžších forem intoxikací je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc. Zde pacientovi bude podán lék, jenž mu uleví od úzkosti. Lékaři mu mohou nasadit také typický antipsychotický přípravek. Ten efektně utlumí halucinace.

Kaktus s psychoaktivní látkou zvanou meskalin

Peyote je ve své podstatě rostlinka, jenž v sobě ukrývá unikátní skupinku alkaloidů. Její hlavní složkou je především halucinogen takzvaný meskalin. Ten má silně halucinogenní účinky. O nich věděli již původní obyvatele amerického kontinentu. Díky této rostlince se člověk dostává do velmi hlubokého meditačního tranzu. Bezpochyby si musí projít také halucinační fází. Tento stav nastává až po prvotním subjektivním pocitu, jenž úplně zaplaví člověka. Účinek této zmíněné látky trvá zhruba několik hodin.

Závrať, úzkost, zvýšená tepová frekvence, bolest hlavy a porucha zažívání lze považovat za charakteristické vedlejší účinky meskalinu.

Tomuto druhu kaktusu se velice daří na vyprahlé texaské prérii. Roste však také na stanovišti a tím je severní cíp Mexika. Sklízí se z něj pouze horní část. Ta se jednoduše odřízne. Korunka kaktusu se vyznačuje šedozeleným odstínem. Tyto části se mohou konzumovat v surovém stavu. Většinou prochází ale sušícím procesem. Z kaktusu se vyrábí omamná tekutina. Všeobecně rozšířené je i rozemletí koruny kaktusu. Z peyotlu se dělá také čaj.

Po této přírodní látce sahají rekreační příznivci drog. Meskalin je stále oblíbený u lidí zabírající se meditací nebo psychedelickým uměním.

Rostliny s halucinogenní složkou atropin

V přírodě se vyskytuje durman obecný, jenž disponuje halucinogenem tzv. atropinem. Této rostlině z čeledi lilkovitých se velmi daří jak v mírném pásu, tak i tropických klimatických podmínkách. Lze ji zahlédnout na stanovištích s dostatečnou výživnou, dusíkatou, taktéž i kyprou půdou. Na našem území se objevuje rozptýleně od nížinatých oblastí až po malebná místa podhůří. Jedná se o jednoletou bylinu, jež dorůstá délky zhruba padesát centimetrů. V přírodě lze zahlédnout i mnohem vyšší exempláře. Stonek durmanu je ovětvený unikátními listy s laločnatým ozubením. Ten druh rostliny se vyznačuje většími bílými květy. Ty mají nálevkovitou korunu. Plod durmanu tvoří jedinečnou tobolku. Tato rostlina v sobě ukrývá kromě tropanového alkaloidu (hyoscyaminu a atropinu) také toxin zvaný L-skopolamin a mnoho jiných chemických sloučenin.

Listy a semena se z této rostliny využívají četně. Zhruba v průběhu květnového měsíce se začínají sbírat listy durmanu, následně jej lidé sušší. Tyto nasbírané lístečky se buďto volně nechají na podložce rozložené anebo se umístí do umělých sušáren. Zato z dozrálých tobolek se jednoduše dostávají semena. Tu a tam se využívají v léčitelství i jiné části této rostliny. Durman je využívanou surovinou v homeopatii.

Vedle této rostliny existuje také durman vonný, jenž se k nám dostal původně z brazilského území. Jedná se o okrasnou rostlinu s patřičně většími květy. Ty dominují žlutobílým zbarvením. Tento druh durmanu měří přes metr a půl.

V přírodě přehlédnout nelze ani na durman metelový. Tento druh se pyšní až dvaceti centimetrovými plnými květy. Ty jsou fialově či žlutě probarveny. Tato rostlinka k nám připutovala z afrického kontinentu.

Toxikomani konzumují listy a semínka durmanu. Do povědomí této skupiny lidí se dostal také způsob aplikace a tím je inhalace výparů. K tomu slouží kořeny durmanu, jejž se na určitou teplotu zahřívají. Účinek těchto rostlinek nelze jednoznačně identifikovat a jeho úroveň je velice závislá jednak od druhu, jednak i na stanovišti, konkrétní části rostlinky, formě a jejích stáří.

Zpočátku je člověk unavený, následně se u něj objevují stavy závratí, které jsou doprovázeny širokým spektrem halucinací. Vedle toho má jedinec obrovskou touhu po pohybu. Není vůbec schopný odlišit jakoukoliv skutečnost od naprostého klamu. V rámci působení atropinu se mohou prolínat stavy smíchu s potížemi s intenzivnější agresí. Jakmile proběhne útlumový proces, nastoupí vyčerpání a v krajních případech může nastat i koma. To vše může trvat mnoho hodin. Uživatelé holdující durmanu delší období se docela hodně potýkají s rozostřeným viděním. Tento zdravotní problém trvá mnoho dnů. Pokud si člověk vezme vyšší dávku této drogy, pak v jeho těle probíhá závažná a rychle nastupující reakce. Člověk může i zemřít. V lehčích případech si člověk odnáší trvalé duševní poškození.

Určitou koncentraci atropinu obsahují také rostliny, jako je například rulík zlomocný. Tato rostlina z řádu lilkotvarých dosahuje necelé dva metry a vyniká větvenou lodyhou. Na této nejedovatější bylině si lze povšimnout různě velkých listů. Ty mohou mít charakteristický kopinatě vejčitý tvar, popřípadě až elipsovitý vzhled. U této rostliny lze vyzdvihnout hnědofialové květy a černé plody kulovité formy. Rulík zlomocný disponuje také jinými tropanovými alkaloidy a deriváty sacharidů. Na tuto rostlinu z podříše cévnatých lze častokrát narazit na mýtinách a místech při okrajích lesů. Vlhké půdy se zásaditou až slabě kyselou povahou nabízí ideální podmínky pro život této rostlinky.

Rulík zlomocný způsobuje několik zdravotních obtíží. Namátkou lze uvést rychlý srdeční tep, rozšířené zorničky či zástavu dechu. Intoxikovanou osobu může dále trápit vyschlá sliznice a zarudnutí v obličeji. K obvyklým projevům patří vzrušení, náhlá výřečnost, afektivní záchvaty. Při předávkování se dostavují halucinace a nepříjemný pocit v žaludku, které postupně přechází do útlumového stadia. Jako protijed se nasazuje alkaloid (pilokarpin či fyzostigmin).

Jako poslední lze uvést jednoletou či dvouletou jedovatou bylinu. Jedná se o blín černý s výškou zhruba dvacet centimetrů. Některé exempláře dorůstají skoro meter. Lodyha blínu je hustě olistěná. Květy mají unikátní podobu. Plod blínu představuje tobolku, která uvnitř disponuje semeny černohnědé barvy.

Na blín černý lze natrefit podél cest při toulkách přírodou. Tato rostlina roste v uměle vytvořených ekosystémech a blízko příkopů. Zahlédnout ji však lze také na zahradách či polích. Dává přednost písčitým až hlinitým půdám s dostatkem slunečního svitu. Tato místa jsou bohatá na výživovou složku.

Otrava blínem černým probíhá velmi obdobným způsobem jako u předchozí rostliny. Jestliže se u člověka začnou objevovat první příznaky intoxikace, měl by se odebrat co nejdříve k lékaři. Na místě je také navození zvracejícího stavu. Takovému člověku by mělo být podáno několik tablet živočišného uhlí.